Bostonská klasifikace afázie
I v současnosti dominuje tato typologie, jejíž základy položili v 19. stol. Broca a Wernicke. Jde o vnitřní diferenciaci afázie založenou na silných a slabých stránkách jednotlivých řečových modalit, jako jsou pojmenování, fluence konverzační řeči, porozumění mluvenému a opakování. Dle plynulosti mluvního projevu rozděluje na plynulé afázie a neplynulé.

Neplynulé afázie
Globální afázie (AQ = 10,5) je velmi těžká forma s postižením všech řečových funkcí, spontánní řeč je neplynulá (je-li nějaká) a se ztrátou informací, špatné je i porozumění, opakování a pojmenování. Pacienti produkují řečové elementy formou stereotypních vyjádření, občas vysloví 2-3 slova nebo krátkou větu emocionálního obsahu. Občas vysloví nadávku.

Brocova afázie (AQ = 31,7)je charakterizována narušením řečové produkce a relativně dobře zachovaným porozuměním řeči. Pacienti mluví málo, s velkým úsilím, často se zřetelnou frustrací, ale sdělují určitou informaci. Vyskytují se fonemické parafázie (záměny hlásek). Mohou být zaměňovány i slabiky a slova. V tomto případě hovoříme o parafázii. Parafázie může být žargonová nebo sémantická.

Vyskytují se hojně agramatismy, kdy vyjádření nemá správnou mluvnickou strukturu. Poškozena je syntax, jedná se o neschopnost organizovat slova do vět podle gramatických pravidel. Narušené je užívání nebo neužívání funkčních slov, např. spojek, předložek, zájmen a pomocných sloves, přípon pro čas a rod. Častý je telegrafický styl řeči. Narušeno je opakování a pojmenování, ale může být lepší než spontánní řeč.

Existuje ještě afázie Brocovy oblasti: poškozena bílá hmota, nikoli korové oblasti; artikulační porucha spíš než afázie je afemie
Afemie je řečová apraxie tzn. anartrie (porucha článkování řeči), která je důsledkem cévního poškození premotorické kůry levé hemisféry (jako Brocova afázie). Pacienti zaměňují hlásky, nepošlou vzdušný polibek a nezapískají (souvisí s hybností). Brocovu afázii doprovází pravostranná hemiparéza, pacienti jsou si poškození vědomi, bývají depresivní

Izolovaná afázie (AQ = 34,3) – tento typ je málo častý. Jedná se o řečové izolované syndromy, obvykle s deficitem ve spontánní mluvě, porozumění i pojmenování. Pacient je schopen dokonale opakovat. Dále je tento typ uváděn jako syndrom izolovaných řečových zón.

Transkortikální motorická afázie(AQ = 54,4) – pacient, u kterého je diagnostikován tento typ afázie dobře rozumí a dokonale opakuje. Spontánní verbální projev je však velmi omezen.

Plynulé afázie
Wernickeova afázie(AQ = 39,0) – plynulá, parafatická (viz výše) mluva, s narušeným porozuměním, opakováním a pojmenováním; někteří pacienti dosahují velkého množství neologických (nově vytvořených) parafázií, najednou a zpravidla neuvědoměle; často jsou mylně diagnostikováni jako pacienti psychiatričtí (nejčastěji maničtí), neboť je logorrhoea a jejich obsahově nesrozumitelná řeč vyvolává dojem zmatenosti (amence).
Wernickeova oblast je dnes chápána jako gramatický, syntaktický procesor. Gramatika je ale chápána jako synonymum syntaxe, nikoli místo, kde se řeč chápe. Wernickeova afázie nemá motorické poruchy, nemocní mohou být úzkostní, neklidní, ale i euforičtí nebo paranoidní. Je zachována fonologie jazyka a syntax, konstrukční schopnosti, ale výrazný je rozpad sémantické struktury a poškození chápání obsahu pojmů – tzv. sémantická demence.

Transkortikální senzorická afázie(AQ = 59,6) – je typ afázie, kdy je fluentní mluva s dobrým opakováním, ale slabým porozuměním a pojmenováním; často mohou být tyto příznaky pacienta řazeny k senzorické variantě izolovaného řečového syndromu.

Kondukční/konduktivní afázie(AQ = 60,5) – velmi ochuzené opakování s relativně plynulým, ale parafatickým vyjadřováním a dobrým porozuměním.

Anomická afázie nebo také Amnestická afázie (AQ = 83,3) – pacienti mají plynulé, často rozvláčné vyjadřování, spojené s dobrým porozuměním a opakováním, ale narušeným pojmenováním; zřetelně u nich vynikají obtíže v hledání slov nebo pojmenování zrakových podnětů

Jen okrajově některé z dalších klasifikací afázií např:
Kimlova klasifikace afázií
Tato klasifikace respektuje lokalizaci léze a je zaměřena na lingvistický deficit. Jednotlivé typy afázie:

• motorická afázie
• senzorická afázie
• totální afázie

Lurijova klasifikace afázií
Tato klasifikace pojímá afázii jako součást funkčního bloku, jako vzájemnou součinnost zón mozkové kůry a podkorových struktur. Lurijovo dělení afázií a jeho přístup k nim zahrnuje komplexní pohled na funkci celého centrálního nervového systému.
Lurija rozlišuje:

• dynamickou afázii
• eferentní motorickou afázii
• aferentní motorickou afázii
• akusticko-amnestickou afázii
• senzorickou afázii
• sémantickou afázii

Hrbkova klasifikace afázií
Tato klasifikace zahrnuje afázie rovněž do poruch kortikálních funkcí, takže kromě lingvistického deficitu akceptuje poruchy grafie, lexie, gnozie, poruchy orientace místem a časem, orientaci v prostoru atd. Chybou Hrbkova pohledu bylo to, že popřel význam Wernickeova sluchového centra. Základní fyziologický mechanismus řeči tvoří podle Hrbka funkce soustavy šesti korových prvků.

Literatura:

1. Cséfalvay, Z. Aktuálna úloha klinickej afaziológie: Dlhodobá a komplexná rehabilitácia osôb s chronickou afáziou. In Kolektiv autorů. Acta aphasiologika II.: Brno: AKL ČR a neurologická klinika Fakultní nemocnice Brno, 2002
2. Dvořák, J. Logopedický slovník. Žďár nad Sásavou: Logopedické centrum.
3. Dvořák, J.: Logopedický slovník. Terminologický a výkladový. Žďář nad Sázavou, Logopaedia Clinica, 2001
4. Kalvach P. Mozkové ischemie a hemoragie. Praha: Grada Publishing, 1997
5. Kalvach P., a kol., Mozkové ischemie a hemoragie. Praha: Avicenum-Grada, 1997
6. Koukolík F., Jiřák R., Diagnostiika a léčení syndromu demence. Praha: Grada, 1999
7. Koukolík F., Lidský mozek. Praha: Portál, 2000
8. Kulišťák P., Lehečková H., Mimrová M., Nebudová J.: Afázie. Praha: Triton, 1997
9. 10. Kulišťák, P. Western Aphasia Battery. In PREISS, M., A KOL.: Klinická neuropsychologie. Praha : Grada, 1998
10. Kulišťák, P.: Neuropsychologie. Praha: Portál, 2003
11. Lechta, V. a kol. Diagnostika narušené komunikační schopnosti. Praha, Portál 2003.
12. 12.Vokurka, M.; Hugo, J.: Praktický slovník medicíny. Praha : Maxdorf, 1995

PhDr. Mgr. Helena Šišmová, klinický logoped, psycholog