• Afázie – centrální porucha řeči jednoho, nebo více komponentů produkce a porozumění řeči na základě lokálních poškození mozku. Afázie – označení pro poruchu již normálně vyvinuté řeči.
• Etiologie – vznik na podkladě poškození mozku dominantní hemisféry… jsou známé případy vzniku afázie -sekundárně- dynamickými procesy šířícími se z chorobného ložiska mozku
• Klasifikace – je možné klasifikovat z různých aspektů: neuroanatomického, neuropsychologického, logopedického, neurolingvistického… V současnosti existuje několik afaziologických škol, které uvádějí vlastní výklad a klasifikaci (Lurija, Poeck, Leischner, Goodglas, Kertész, Hecean aj. …)

Afázie je porucha tvorby a porozumění řeči. Je způsobena poruchou dominantní hemisféry. Další poruchou při neurologických onemocněních je dysartrie. Při afázii je porušena tvorba řeči, jazyka, ve všech složkách, při dysartrii je tvorba i rozumění řeči zachováno, ale je ztížena artikulace, článkování řeči. V těch nejtěžších případech nelze při dysartrii mluvit vůbec – při chybné diagnostice lze proto zaměnit např. s Globální nebo Brocovou afázií. Současně mohou být např. poruchy polykání – dysfagie, poruchy tvorby hlasu – dysfonie, atd.

Afaziologie v dnešní době není předmětem zájmu jen neurologů a logopedů. Stále více se setkáváme s dalšími obory, které se problematice afaziologie věnují. Mezi tyto obory patří především neurovědy jako neurobiologie, neurofyziologie, neuroanatomie, psychologické vědy jako kognitivní psychologie, neuropsychologie, klinická psychologie, lingvistika a její obory jako psycholingvistika a neurolingvistika, ale i biokybernetika a biofyzika. Tento multidisciplinární přístup se samozřejmě odráží v pojetí problematiky, v terminologii, vymezení definice

Pro názornost nahlédneme do slovníku medicínského, psychologického a logopedického Rozlišuje se expresivní afázie, při níž je porucha tvorby řeči při zachovalé schopnosti řeči rozumět a senzorická afázie, s poruchou porozumění řeči a zachovalé schopnosti mluvit. (Vokurka, Hugo, 1995).

Definice z psychologického slovníku říká o něco málo více: „afázie je porucha tvorby a porozumění řeči; neschopnost pojmenovat jevy nebo rozumět slovům, způsobená poruchou dominantní hemisféry; nejčastěji při cévní mozkové příhodě; buď afázie motorická, expresivní, Broccova, při poruše Broccova centra – porucha mluvidel, neschopnost mluveného projevu při zachování porozumění řeči, nebo afázie senzorická, Wernickova, při poruše Wernickeova centra – porucha příjmu řečových informací, je postižena schopnost porozumění řeči s následnou poruchou mluveného projevu; inteligence není snížena“ (Hartl, Hartlová, 2000).

Dvořák ve svém logopedickém slovníku uvádí, že se jedná o „neschopnost rozumět jazykovým symbolům a neschopnost je užívat; dysfázie menší stupeň této neschopnosti; obecně užívaný termín pro ztrátu naučených schopností dorozumívat se řečí (mluvenou, čtenou, psanou) organického původu především jako důsledek ložiskové léze korových a podkorových oblastí mozku.“.

Podle našeho názoru uvedené definice zcela nevystihují podstatu, což je dáno oborovým pohledem na afázii

Další definici popsal Csefalvay, afázii vnímá jako získané narušení komunikační schopnosti, které postihuje všechny modality řeči a v různé míře i všechny jazykové roviny. Vzniká při ložiskovém postižení mozku jako následek systémového vlivu mozkové léze na vyšší psychické funkce člověka.

Komunikace afatiků je variabilní případ od případu. I schopnost komunikace jednoho klienta se v průběhu terapie neustále mění. Lze tvrdit, že v případě afázie se jedná o diagnostickou terapii, kdy neustále zjišťujeme, jak moc je která modalita řeči klienta narušena a zároveň působíme terapeuticky.

Podstatu afázie charakterizují tyto atributy:

• Jde o získané narušení komunikační schopnosti
• týká se poruch symbolických procesů
• vzniká při ložiskových poškozeních mozku
• jedná se o důsledek vlivu mozkové léze na vyšší psychické funkce člověka

Nejde tedy o poruchy řeči nebo jazyka vznikající při difuzních poškozeních CNS, které jsou charakteristické např. při demencích.

Už od samotného termínu afázie lze usuzovat, že se jedná o získanou poruchu. Předponou „a“ vyjadřujeme, že se jedná o poruchu získanou na rozdíl od předpony „dys“, kterou označujeme vývojové poruchy.

V problematice afáziologie neustále narážíme na termín fatické funkce, proto pokládám za důležité neopomenout jejich terminologické vymezení. Fatické funkce jsou specificky lidské činnosti, jako je schopnost mluvit, číst, psát, počítat a rozumět mluvené i psané řeči.

Literatura:

1. Cséfalvay, Z. Aktuálna úloha klinickej afaziológie: Dlhodobá a komplexná rehabilitácia osôb s chronickou afáziou. In Kolektiv autorů. Acta aphasiologika II.: Brno: AKL ČR a neurologická klinika Fakultní nemocnice Brno, 2002
2. Dvořák, J. Logopedický slovník. Žďár nad Sásavou: Logopedické centrum.
3. Dvořák, J.: Logopedický slovník. Terminologický a výkladový. Žďář nad Sázavou, Logopaedia Clinica, 2001
4. Kalvach P. Mozkové ischemie a hemoragie. Praha: Grada Publishing, 1997
5. Kalvach P., a kol., Mozkové ischemie a hemoragie. Praha: Avicenum-Grada, 1997
6. Koukolík F., Jiřák R., Diagnostiika a léčení syndromu demence. Praha: Grada, 1999
7. Koukolík F., Lidský mozek. Praha: Portál, 2000
8. Kulišťák P., Lehečková H., Mimrová M., Nebudová J.: Afázie. Praha: Triton, 1997
9. 10. Kulišťák, P. Western Aphasia Battery. In PREISS, M., A KOL.: Klinická neuropsychologie. Praha : Grada, 1998
10. Kulišťák, P.: Neuropsychologie. Praha: Portál, 2003
11. Lechta, V. a kol. Diagnostika narušené komunikační schopnosti. Praha, Portál 2003.
12. 12.Vokurka, M.; Hugo, J.: Praktický slovník medicíny. Praha : Maxdorf, 1995

PhDr. Mgr. Helena Šišmová, klinický logoped, psycholog