Lidé s afázií jsou v drtivé většině dospělí. Slabikář proto může vyvolat negativní emoce. Cvičení a písmena můžeme najít např. v novinách, v obrazovém slovníku pro dospělé, ve speciálních pracovních listech, atd. Vyhledejte proto odbornou pomoc na pracovištích klinické logopedie.

Osoba s afázií může rozumět situaci, situačnímu chování, ale v žádném případě to ještě neznamená, že rozumí i řeči mluvené.

Osoba s afázií nemusí mluvit vůbec, ale může Vám velmi dobře rozumět. To mějte na paměti. Není nic horšího pro nemocného člověka, který leží nedobrovolně upoután na lůžku, než slyšet, jak je to s ním hrozné a jak dopadl.

Důležité jsou všechny pomůcky, které nosil afatik před onemocněním, tzn. brýle, zuby, naslouchadlo.

Při hovoru s afatikem používejte spíše jednoznačné konkrétní výrazy, ukažte mu předmět, o kterém mluvíte, třeba hrnek, hrnek na obrázku.

Pokud se ho chcete zeptat, jestli má žízeň, neptejte se „máš žízeň?“ Člověk s afázií Vám mnohdy neodpoví přiléhavě. Může odpovědět ano, a myslet ne. Vy ho potom nutíte k pití a on se znechuceně odvrátí, protože myslel ne! Vezměte hrnek s čajem a přímo nabídněte „chceš čaj?“ a podávejte, ale nenuťte.

Je praktičtější dávat otázky, na které může odpovědět kladně, nebo záporně. Ale není to vždy jednoznačné, neboť afatik nemusí někdy tyto pojmy rozlišovat, může je i zaměňovat. „ Ne“ znamená „ano“, atd. Člověk s afázií může mluvit plynule, ale beze smyslu. Nebo může používat nepřiléhavé výrazy, např. když chce kapesník, řekne hrnek. Použije poslední slovo, které slyšel a stále ho opakuje.

Nevyžadujte za každou cenu verbální projev afatika. Zpočátku stačí, když bude vnímat váš hlas a řeč a laskavou a láskyplnou péči.

Velmi důležitá je mimika. Pacienti mohou vyčíst z výrazů tváří ošetřujícího personálu i členů rodiny mnohé. U těžkých poruch řeči, kdy je těžký deficit i rozumění, je výraz tváře, mimika a manipulace s pacientem nejdůležitější.

Pokud člověk s afázií nemá poruchu sluchu, nekřičte na něho, mluvte sice pomaleji a v krátkých větách, ale ne zase moc, aby si nemyslel, že z něho děláte hlupáka.

Lidé s afázií po akutních CMP nejsou primárně dementní. Demence se však může postupně rozvíjet, zejména u těžkých globálních afázií v chronickém stádiu.

Velmi důležitá je ošetřovatelská péče, která se týká čištění dutiny ústní. Pacienti, kteří mají ochrnutou polovinu těla, včetně tváře a jazyka, si nemohou zbytky jídla sami odstranit. Nejméně jednou denně je třeba dutinu ústní vyčistit, zbavit zbytků jídla a odstranit povlak na jazyku.

Mějte na paměti vysokou míru unavitelnosti. Často se projeví organický depresivní syndrom, často pláč, i bez příčiny. Výbuchy vzteku a zlosti nejsou výjimkou ani u osob, které nikdy předtím zlostné nebyly. Nestyďte se vyhledat odbornou péči psychologickou a psychiatrickou. Doplnění medikace ke zlepšení psychického stavu pacienta má celkový prospěch na rehabilitaci i reedukaci řeči.

PhDr. Mgr. Helena Šišmová, klinický logoped, psycholog